Jdi na obsah Jdi na menu
 


* Můj deníček 2008 *

1. 1. 2008

Obrazek

Obrazek



Obrazek
1. 1.
Zatím co se včera moje maminka a další příbuzní z České Kanady procházeli zasněženou krajinou (což u počítače tiše závidím), tak my pražáci jsme se museli spokojit s blátem
.

Ale podle hesla "Jak na Nový rok, tak po celý rok" s námi páníčci vyrazili na cvičák, abychom si pohráli, zacvičili i zakousali. Sešli jsme se tam tři rotvíci a jeden polorotvík.

Kdo má chuť, tak se může mrknout na fotečky:
ZDE

Obrazek

Tří králové dopoledne nás potěšilo sněhovou nadílkou. Velkou radost udělala mně i dětem. Ráno jsme s paničkou a s Davčou vyrazili pěšky na cvičák. David sice brblal už v polovině cesty, že ho bolí nohy, ale pak se za celé dopoledne neposadil. Na cvičáku jsme spolu blbli ve sněhu a pak jsem běhal za balonkem. Později, když přijel páníček s Kristýnkou, tak vozil děti na bobech. Pak někoho napadlo, že bych ho mohl vystřídat. Moc mě to bavilo tahat děti za sebou. Několikrát jsem je i vyklopil. Hlavně Davida. Chtěl jezdit rychle, ale neudržel se a vypadl do sněhu. S Kristýnkou jsem jezdil opatrně, ta je ještě malinká, ale snejně se jednou vyklopila. Všichni jsme se smáli a úžasně jsme si to užili. Vyjímečně s námi byla na cvičáku i Cherrynka, tak se taky proběhla a pak se vyhřívala u kamen. Já jsem si ještě trochu zakousal a pak už jsme celý mokrý ujížěli domu. Máme pár foteček, ale jsou jen z mobilu. ZDE

Obrazek12. – 15. 1. jsme byli na horách ve Strážném. A protože mohli být v penzionu i psi, tak mě páníčci vzali s sebou. Byla tam ještě jedna doga a dva pitbulové. Chodil jsem denně na dlouhé procházky s Kristýnkou, která je ještě malinká na lyžování. Dostal jsem postroj a už jsme mazali. Já, Kristýnka a panička nebo páníček, protože ten druhý lyžoval s Davidem. Všechno bylo super, jen v pokoji mi bylo teplo. Jsem totiž zvyklý být venku. Taky jsem si na dvou procházkách zadováděl ve sněhu s pitbulkou – lidi to bylo bezva! Fotky ZDE – bohužel byla zrovna mlha, tak nejsou nic moc.

V neděli 27. 1. za námi na cvičák konečně dorazila i moje starší sestra Chelsea Vombat. Prý už s ní začne panička pořádně cvičit.

V úterý 29. 1. jsem si byl zakousat v Klánovicích na Pepu Kubce. Po dlouhém tříhodinovém čekání jsme se konečně dostali na řadu. Já jsem si moc nezakousal, jen jsem předvedl s čím máme na obraně problémy a dostalo se nám rad.

Vypadá to, že to panička Chelsiny myslí vážně. V sobotu 2. 2. už zaplatila i členský příspěvek a stala se tak členkou naší ZKO v Kyjích.

ObrazekNa neděli 3. 2. domluvila panička kousání s Kubou Berdychem. Ve 14. hod se tam sešlo lidí víc než jsme čekali. Všichni nakonec odjížděli moc spokojení. Těšíme se na další spolupráci. Dobrých a ochotných figurantů je nedostatek.

Obrazek






ObrazekDne 23. 2. jsme vyrazili do Sendražic na obranářský den. Sešlo se asi 70 psů na tři figuranty. Každy psovod u přejímky obdržel kartičku na každého z figurantů. Nám s paničkou se to moc líbilo. Parádně jsem si zakousal. Viděl jsem se i s maminou Frenn, se kterou jsem se mělObrazek možnost poprvé i vyfotit. Už mě totiž bere jako chlapa. S malou polosestrou Julou jsem se zase pěkně proběhl v lese.

Figuranti:
p. Labík – svazový figurant Plzeň;

p. Glisník – svazový figurant Kroměříž
p. Baťka – figurant 1. tř. Městec Králové
Foto ZDE a ZDE

Dnes 1. 3. nás ani venku řádící orkán (více než 117 km/h, ničivé účinky – odnáší střechy, hýbe těžkými hmotami) Emma nepřesvědčil, abychom nevyrazili na procházku. Na cvičák to ráno nešlo, protože se k silnému větru přidal i déšť a kroupy, které nám za okny vydržely déle než hodinu. Viděli jsme několik poražených stromů, před nosem nám vítr vylomil dopravní značku. Mě se ale nejvíc líbilo u našeho velkého Počernického rybníka. Vítr dělal vlny jak u moře (ne, že bych někdy byl u moře, ale říkala to panička). Líbilo se mi je chytat. Naštěstí jsme se bez úhony vrátili skoro po dvou hodinách domů.

ObrazekV sobotu 15. 3. jsem si zase pěkně zakousal u nás na cvičáku. Páníčci měli s sebou foťák, tak máme konečně spoustu fotek ZDE. Trénujeme na ZVV1, takže mě prudí i s poslušností u obrany. To mě teda moc nebaví a zatím ani moc nejde.


Obrazek






Na Velikonoce jsme letos vyrazili na výcvikový víkend na jih Čech do Slavětína nedaleko historického městečka Slavonic. Dojeli jsme v pátek v podvečer. Jen co jsme si trochu zatopili v kamnech a nanosili věci z auta do pokoje, už pomalu začínala obrana. Druhý den ráno se mnou vyrazil páníček na figurantské zkoušky MSKS do Jihlavy. Panička zůstala s dětmi a se Cherrynkou celý den sama. Ale protože dělala instruktorku, tak byla ráda, že tam ještě neměla i mě, protože se celý den nezastavila. Od ranních stop, přes poslušnosti, až po nácvik revíru a obrany, na které se nám už vrátil náš novopečený klubový figurant Vláďa s doprovodem Petrem a jeho psem Hikkem. V neděli jsme si o hodinu přivstali a vyrazili na stopy. Před polednem jsme totiž měli domluvenou prohlídku Slavonického podzemí. Mohlo se tam i s pejsky, ale nás s sebou nevzali, protože šla i malá Kristýnka a páníčci se báli, že by nás všechny nezvládli, a že bychom mohli nastydnout, protože se šlo vodou. Po obědě následovalo hromadné focení a krátká poslušnost, ze které nás vyhnal náhlý příval sněhu. Trvalo to jen chvilku a z jarního počasí jsme se rázem ocitli v zimě. Pokračovalo se v poslušnostech a pak byla jako vždy obrana. V pondělí byla ráno poslušnost, pak obrana a mezi tím vším se už muselo balit a uklízet. Jako vždy jsme odjížděli poslední, protože se nám domů vůbec nechtělo. Mnoho fotek ZDE.

Obrazek

V sobotu 12. 4. odpoledne po cvičáku panička zjistila, že jsem si strhl drápek na zadní noze. Tak jsem v neděli místo domluvených obran seděl doma . Jen na stopu jsme ráno vyrazili. Naposledy jsme byli u veterináře ve čtvrtek, aby mě naočkoval proti psincovému kašli a dostal jsem i se Cherrynkou kapičku proti vnějším parazitům. A v pondělí nás tam měl zas – kvůli té mé pacce. Dostal jsem injekci s analgetiky a druhou s antibiotiky. Doktor mi chtěl ještě ostříhat chloupky kolem toho obnaženého drápku, aby mě nedráždily, ale to byla taková bolest, že toho radši nechal. Prý to mají zkusit páníčci doma, až mi začne zabírat ta injekce na bolest .

Obrazek

V neděli 20. 4. jsme na Mezinárodní výstavě psů
v Českých Budějovicích získali
V2, res. CAC.

Posudek ZDE


Obrazek


Ve čtvrtek 24. 4. slavím už své
2. narozeniny. Panička mě vykoupala a vysušila abych nenastydl a přitom mi to na fotkách s dortem slušelo. Celé odpoledne jsem strávil doma. Dort byl pripraven v lednici, ale museli jsme počkat na páníčka až se vrátí z práce. Přece u toho musel být také! Sourozencům přeju vše nejlepší a mamince
do dalších let hodně zdraví. FOTO ZDE



V sobotu 26. 4. se u nás na cvičáku konal tradiční běh na 100 metrů. Letos jsem to ze 14 psů vyhrál 1. místo! Předběhl jsem i pitbula, několik ovčáků a ostatní rotvajlery. Jo - když je motivací můj milovaný balonek, tak jde vše samo. Davídek vyhrál v dětské kategorii s vypůjčenou fenkou Vanilkou.

ObrazekProdloužený víkend od 8. do 11. 5. jsme strávili ve Starém Městě pod Landštejnem. Konal se výcvikový kurz především pro rotvajlery. Každé ráno jsme vyráželi na stopy, pak následovala poslušnost. S paničkou jsme ladili detaily na sobotní zkoušku ZVV1. Po obědě jsme vyráželi na malý výlet do okolních lesů nebo k blízkému potůčku. V podvečer se konaly obrany. Opět na nás byli připraveni tři figuranti – Vláďa Koníček, Petr Pflug a Petr Filip, na kterého jsme první dva večery nejvíce kousali, protože měl figurovat zkoušky. Kousat to já umím, moc se mi ale nechce pouštět a největší slabinou je ovladatelnost. Já když se soustředím na šupáka, tak nevidím a neslyším .
V sobotu ráno jsme vstávali dříve než jindy, protože už v 8.00 hod. byl nástup zkouškařů. Stopa se mi moc povedla – však jsem dostal 97 bodů ze 100. Poslušnost jsem ukázal, tak jak mi radila panička – to co umím. Jen jsem místo "metrovky" běžel znovu pro aport – to se mi to nějak popletlo. Ale zato jsem krásně přiběhl a předsedl. Ale za překážku byla 0. I tak jsme dostali 77 bodů a pokračovali jsme na obranu. Tam jsem měl oběhnout čtyři makety, ale mě se nějak nechtělo, tak jsem oběhl jednu a hurá na schovanýho šupáka. Za mojí "ovladatelnost" jsme poztráceli hodně bodů, takže v součtu jich bylo jen 80.
Máme zkoušku ZVV1
! V neděli se nám jako obvykle moc nechtělo domů. Bylo tam krásně a počasí bylo také pěkné. Já na fotkách ZDE Výsledky ZDE Ostatní foto ZDE

ObrazekV sobotu 17. 5. jsme vyrazili na RTW CUP k České Třebové. Soutěžilo se v kategorii IPO1 a IPO3. Foto ZDE. Výsledky RTW CUPU najdete ZDE
V neděli 18. 5. jsme se zúčastnili Speciální výstavy Rottweilerů v České Třebové. Počasí tentokrát vůbec nepřálo a celý den nám propršel.
Ve třídě otevřené jsme v konkurenci devíti psů získali ocenění V1, CAC a domů jsme přivezli velký pohár a pytle s krmením. Foto z výstavy ZDE.

Posudek ZDE

19. 5. nám poštou přišel pracovní certifikát. Odteď se můžeme vystavovat i ve třídě pracovní – když budeme chtít .


ObrazekVíkend 30. 5. – 1. 6. jsme strávili na Pit Bull show na Křivonosce. Počasí nám přálo, a štěstí také. V soutěži Weight pull sprint (sprint na čas se zátěží) jsem v konkurenci pěti psů z nejtěžší kategorie vyhrál
1. místo. ObrazekOdpoledne bylo předvádění sportovních obran. Pitbulové lítali na rukávu vzduchem. Skákali na figuranta z auta, pak zase do auta. Kousali dva najednou na dva rukávy, ale jednoho figuranta, atp. Po exhibici si měli možnost zakousat i ostatní. Podařilo se to i nám, a já jsem rozhodně ostudu neudělal. Sklidil jsem velký potlesk. Vzduchem jsem sice neletěl, ale jak řekl figurat – jsem nějakej těžkej
. Pak jsem se byl zchladit v rybníku. Večer jsme šli s paničkou a s kamarádkou Sárinkou na procházku a na stopu. V neděli ráno jsme si před výstavou zacvičili ve výstavním kruhu. Přihlížející obdivovali jaký jsem šikovný a co všechno umím. Potom jsme konečně dostali náš zasloužený pohár. Foto ZDE


ObrazekVíkend 7. 6. – 8. 6. jsme opět nezaháleli. Už v pátek odpoledne jsme vyrazili na cestu do Mladé Boleslavi, kam jsme se chystali na závody. Abych si prý "ošahal" plac. Určitě se to vyplatilo. Poprvé jsem byl na cizím place, kde byly látkové zástěny a jiné překážky než na jaké jsem zvyklý. Třeba "áčko" se mi ze začátku vůbec nelíbilo a nakonec nás při závodech rozhodčí pochváll, jak jsem ho ladně přeskočil. V takovém vedru jsem nakonec zkončil na
6. místě z 11 závodníků. Foto ZDE a ZDE.
Obrazek


V neděli jsme naopak vyrazil do Benátek n/Jizerou na Krajskou výstavu. Odtud jsem si odvezl pohár a titul V1, Vítěz třídy, Krajský vítěz. Foto ZDE

ObrazekOd 22. do 26. 6. jsem byl s paničkou a Kristýnkou u kamarádky a majitelky mojí sestry Chelsey na chalupě v jižních Čechách. Hned před chalupou mají malý rybníček, takže o koupání nebyla nouze. Já rád plavu za klacíkem, ale Chelsea klidně plave sama třeba hodinu. Z vody jí musejí vyhánět. Měli jsme se moc hezky. Chodili jsme do lesa na borůvky, na louky stopovat, koupat se v nedaleké pískovně a lenošili jsme na zahrádce.

ObrazekOd 6. do 12. 7. jsem byl pro změnu na naší chalupě v severních Čechách. Počasí nám ale přálo o hodně méně. Každý den nám pršelo. Přesto jsme vyrazili třikrát do lesa na houby, ale moc nerostly, protože byla poměrně velká zima. Byly to ale hezké procházky, i když z vodítka mě páníčci nepustili. Tam bylo takových zajímavých pachů... Zato když jsme šli přes pastviny, tak tam jsem se naběhal dosytosti. Hlavně za svým milovaným balonkem. Taky jsem parkrát stopoval, i když panička není tak zajímavá jako divočáci v lese . Za ty mě ale zase nečekala žádná odměna. Se Cherrynkou jsme na zahradě kutali velké jámy a hledali myšky. Z toho má největší "radost" páníček, protože to po nás musí zase zahrabat. Každé ráno jsem s ním vyrážel pro čerstvé rohlíčky, které tam mají opravdu dobré - na chuť rohlíku jsem specialista.

Obrazek

25. 7. jsem splnil poslední podmínku pro uchovnění – BONITACI.

Kód exteriéru:

A3, B1, F4, H1a, S2

Kód povahy 5.


FOTO




ObrazekObrazekOd 16. do. 24. 8. jsem byl na letním výcvikovém táboře ve Starém městě pod Landštejnem. V sobotu od příjezdu stále pršelo, vlastně jako celou cestu z Prahy, takže se nekonaly večerní obrany jak bývá zvykem. Zato od neděle nám počasí přálo už celý týden. Dokonce jsme se jeden den i vykoupali v rybníku, teda já jen v potůčku. Každý den jsme vstávali na stopy, pak následovala poslušnost a v podvečer obrany, kde na nás byli připraveni čtyři figuranti – Vláďa Koníček, Petr Pflug, Petr a Vojta Filipovi. Já jsem trénoval skoro výhradně na Petra Pfluga, protože měl v neděli figurovat na zkouškách dle IPO/VPG. Prý bylo potřeba doladit nějaké detaily. Ve středu jsme měli odpočinkový den – lépe řečeno měl být. Ale Lucka s Petrem pro nás připravili procházku lesem lemovanou fáborkami, abychom se neztratili. Vycházelo se po třech minutách po skupinkách nebo jednotlivcích – jak kdo chtěl. Já jsem vyrazil s paničkou a Davidem. Pojali jsme to jako stíhací závod a předběhli jsme tři skupiny, které vyrážely před námi. Celá trasa nám trvala 1 hod. a 23 min. Pak jsme už celý den odpočívali. Ve čtvrtek pro nás všechny měla Lucka s Petrem připravené překvapení. Každý dostal pohár a diplom jako účastník LVT a pozornost od sponzora O2. V sobotu se konaly zkoušky dle NZŘ a v neděli dle IPO/VPG. Na výsledky se můžete mrknout ZDE. My jsme v neděli složili zkoušku IPO1.

Obrazek

I když mi panička chtěla dát po náročném LVT týden oddych, nakonec nezaváhala a ve čtvrtek 28. 8. vyrazila s celou rodinou a se mnou samozřejmě, přes celou Prahu do Řepčic na soukromý cvičák (kam nás už dlouho kamarádka lákala, ale stále nám to nevycházelo) na speciální kousací "hodinu" s Jardou Slabým. Dorazily i mé sestry Ireissy a Chelsea. Bylo tam i několik dog a pitbulka. Jarda se nám věnoval každému individuálně, takže domů jsme odjížděli za tmy, ale s pocitem, že to mělo cenu. Foto ZDE 

Obrazek

Poslední prázdninovou neděli 31. 8. jsme vyrazili na Mezinárodní výstavu psů do Mladé Boleslavi. Ve třídě pracovní, kde jsem tentokrát neměl žádnou konkurenci jsem získal V1, CAC a mezi ostatními nejhezčími psy z dospělých tříd jsem si vyběhal Res. CACIB. Panička byla moc spokojená, jak jsem se předváděl. Prý už jsem profík  .

FOTO

Výstavní posudek

ObrazekVe čtvrtek 4. 9. jsme byli opět kousat v Řepčicích. Tentokrát Jarda trénoval trošku víc paničku než mě...    


V sobotu 6. 9. jsem byl na Krajské výstavě v Rybníkách u Dobříše. Ve třídě pracovní jsem získal V1, Vítěz třídy a v konečném součtu jsem získal i titul Krajský vítěz. V závěrečných soutěžích, kde se sešli všichni Krajští vítězové najednou jsem byl z cca dvaceti psů vybrán do užšího výběru. Soutěž ale nakonec vyhrál afgánský chrt, bearded kolie a silkyteriér - takže samí "chlupáči", jak to bývá obvyklé. Úspěšní jsme ale byli mezi chovatelskými stanicemi, kde ta naše Vombat v silné konkurenci obsadila
2. místo
. Však se bylo na co dívat, když do kruhu vběhlo šest rotvajlerů
  .

Obrazek

Od 12. – 14. 9. jsme byli na výcvikovém víkendu v Kolíně-Sendražicích pořádaném pobočkou Bez hranic. Hned v pátek odpoledne jsme se vrhli na obrany. Pak už následovala jen večeře, venčení a krmení psíků a povídání nad skleničkou. V sobotu brzy ráno byla připravena snídaně, po které jsme se hromadně vydali na stopy. Foukal silný vítr, ale mě se stopa neobyčejně povedla. Jen druhý lom jsem si musel ověřit, ale zalehl jsem oba předměty a v prvním lomu jsem se "zlomil". Po krátkém oddychu následovala opět obrana. Vyzkoušel jsem si kousání na stole, ze kterého nesmím seskočit, přestože mě figurant láká. Pak jsme dělali vyštěkání v revíru a trénování pouštěček. Po obranách byl oběd a individuální tréning poslušnosti. Vyzkoušeli jsme s paničkou místní překážky a makety. Oběhnout jsem mohl jen tři, protože u ostatních byly postavené stany nebo auta. Večer byla opět obrana. Zahajovali ji štěňátka v kruhovce. Zkoušeli jsme kousání na úvazu. To se paničce moc líbilo. Trénuje se tím pevnost zákusu. Po večeři a nakrmení nás pejsků si páníčci opět povídali a dokonce i zpívali za doprovodu tahací harmoniky a saxofonu. Spát šli opět až po půlnoci. Ráno po snídani byla opět stopa a obrana. Domů jsme se vraceli po obědě. Myslím, že se všem akce líbila. Nám teda jo  . Video ZDE a foto ZDE a ZDE

ObrazekV sobotu 20. 9. jsme se byli podívat na bonitaci v Praze-Uhříněvsi. Bylo tam pár našich známých, tak jsme je přišli podpořit. A to by bylo, aby toho panička nevyužila a nedala mi po akci také kousnout do figuranta. V prvním kole jsme na seznámení kousali jako v kruhovce – jen na vodítku a bez pouštěček, ale ve druhém kole jsem udělal celou IPO1 obranu + nějaké další kousání "na volno". Foto ZDE.


V sobotu 4. 10. jsme šli na cvičák až odpoledne, protože byl domluven figurant na obrany pro pár zájemců. Figurant Martin přijel na čas a jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se známe z jarního výcvikového víkendu ve Starém městě pod Landštejnem. Bezvadně jsme si na něj zakousali. Na videa se můžete podívat ZDE.

ObrazekOd 24. do 28. 10. jsme byli na výcvikovém táboře ve Slavětíně. Každé ráno jsme vstávali na stopy, pak následovala již tradičně poslušnost, kterou se mnou panička pilně trénovala na blížící se závod a odpoledne byla obrana. Trénovali jsme makety, ovladatelnost i pevnost zákusu na úvaze. Poslední den se ještě pár nezmarů vydalo na více než 10 km procházku mlhou. To jsme jim ale vůbec nezáviděli. Ani podle fotografií jsme nezalitovali, že jsme se tentokrát nezúčastnili. Foto ZDE

Obrazek1.11. jsme závodili v kategorii IPO1 v Tlučné pod záštitou Rottweiler klubu ČR. Stopa se nám celkem povedla – v podstatě jsem prý zamachroval, protože – jak jsme se později dozvěděli – necelou hodinu před naším závodem byli na "naší" louce myslivci, kteří ji z části pošlapali a přejeli auty. Já, s číslem 1 jsem začínal hned zkraje, takže mi první úsek (který byl takto pošlapaný) dal hodně zabrat, abych učuchal tu správnou stopu (64b). Oba předměty jsem krásně, i když trochu šikmo zalehl (17b) a celkem jsem získal 81 bodů. Na poslušnost jsme nastupovali až po kategorii IPO3. Naše dvojčlená skupinka "jedniček" šla s posledním z IPO3. Já jsem šel nejdřív na odložení (10b). Pak jsme šli úplně mimo plac, aby odcvičila poslušnost naše soupeřka a pak jsem se teprve vracel na scénu já. Myslel jsem, že už jdeme na obranu a tak jsem stále koukal kde vyběhne šupák a úplně jsem nesledoval paničku. Srovnal jsem se až ve skupince (16b). Odložení jsem měl pěkné jak v sedě (8b), tak v leže (9b). Aporty jsem zvládal s drobnými nepřesnostmi (8b-12b-12b). S vysílačkou byla panička moc spokojená, přestože jsme získali jen 7b. Sice jsem uběhl minimální vzdálenost 30ti kroků, ale panička mě položila dřív než na povel rozhodčího. Ani ona není neomylná . Celkově jsme za poslušnost získali 82 bodů. Ze stoupající bodové tendence jsme měli radost a tak jsme se už těšili na obranu. Že bych nezakousal, toho se panička nebála – ona vždycky říká, že pokud neudělám něco fatálního... jak já mám vědět co to znamená!? Bohužel – stalo se. Po tom, co jsem bez problému oběhl pátou maketu, jsem doběhl k šesté a vyštěkal figuranta. Nechal jsem se od něj odvolat až na třetí povel. Ale v tuto chvíli pro nás pomalu obrana končila. Na určené místo jsem se dovést nenechal. Seděl jsem metr před čárou a nebylo síly, která by mě dostala za ní. Já ve jménu "nekecej mi do toho – mám šupáka pod kontrolou" jsem se ani nehnul. Já se tak těšil, jak mu to natřu! A najednou šup – už jsem byl na vodítku a odcházeli jsme z placu. Panička už jen utrousila, že jsem vůl, čímž aspoň pobavila diváky a odvedla mě do auta. Asi byla zklamaná – i já byl zklamaný. Takovou chuť jsem na něj měl! Aspoň po závodech mi dali zlehka zakousat, aby mi to nebylo až tak moc líto. Za obranu jsme dostali "nejhezčích"
0 bodů. I přesto jsme obsadili 2. místo – jak jinak, když se víc odvážlivců nenašlo. FOTO ING ZDE. Dostali jsme překrásnou ručně broušenou vázu, krmení, sluchátka a ještě nějaké drobnosti. Nám se akce i přes ono faux pas líbila, probíhala v přátelské atmosféře a pro nás to byla první zkušenost z větších závodů – děkujeme. Foto ZDE.

Obrazek8. 11. jsme vyrazili na náš cvičák na zkoušky dle IPO/VPG. My na zkoušku VPG A. Vstávali jsme
v 6 hodin, abychom už po 7. hodině byli na místě.
Od samého rána lilo jako z konve. Všude už stály hluboké kaluže a účastníci zkoušek měli strach, jak se to nám psům bude "líbit". Báli se oprávněně. Většina vypadla hned na stopách, protože se tam i mj. objevili myslivci a pouštěli své psy do našich stop a bezhlavě stříleli všude okolo. Mě se poslušnost také úplně nepovedla. Já jsem zase myslel, že bude obrana, protože na place podivně postávali lidé, ale bez psů. Na obranu jsme nakonec nastoupili jen dva. Krásně jsem oběhl maketu, vyštěkal figuranta, na první! povel se nechal odvolat z makety, panička mě odvedla na určené místo, položila, schovala se a myslela, že už to máme "v kapse". Ale já jsem dostal bezva nápad, že zrovna dneska nepustím. A nepustil, ale zase jsem si nemohl dodělat svou "práci". Panička mě dala na vodítko a už mě zase odváděli do auta. Aspoň, že jsem dostal dvakrát kousnout na vodítku. Konečné skóre pro rozhodčího tentokrát 7:2. Foto ZDE

To byla tedy spackaná sobota 22. 11. S paničkou jsme se těšili, jak si užijeme poslední rotvajleří setkání v tomto roce na Hájence za Novým Borem, ale nebylo nám přáno. Už v pátek odpoledne bylo paničce hodně špatně od žaludku až to skončilo víte jak. Myslela si, že to tím skončilo a bude dobře. Ale i v sobotu ráno jí nebylo moc dobře. I přesto zabalila a v tom strašném nečase jsme vyrazili na cestu. Chumelilo a v Praze opět silničáři "zaspali" a neodklízeli sníh ze silnic. Trošku jsme se cesty báli, ale měli jsme zprávy, že na severu svítí slunce. Vyrazili jsme po dálnici směr Mladá Boleslav. Cesta docela poklidně ubíhala, když v tom to začalo v autě lehce bouchat. Nejdřív to vypadalo jako cákání mokrého sněhu na podvozek. Pak se ozvala větší rána a velké bouchání, auto se začalo třást a z pod kapoty se linul smradlavý kouř. Naštěstí se blížil sjezd z dálnice směrem na Českou Lípu, kam jsme chtěli jet. Hned na prvním možném místě panička zastavila, vyskočila z auta a mě radši vyndala taky. Zavolali jsme páníčkovi a ten vymýšlel jak nás dopraví i s autem zpátky. Nejlevnější a asi i nejrychlejší možnost byla, že pro nás přijede a odtáhnou s paničkou naše auto na laně. Odtahová služba by přišla přibližně na 2.500 Kč. Hodinu a půl jsme čekali, než páníček dorazil v půjčeném otcově pick-upu. Paničce už byla docela zima a to jí čekala ještě další hodina a půl ve vymrzlém autě taženém na laně. Naštěstí jsme se domů dostali v pořádku. Vypadá to na velkou opravu než se auto zprovozní.

To jsem se dnes 25. 11. sám ale pěkně potrestal. Jeli jsme s rodinou na náš cvičák. Bylo šest večer, takže už byla tma jak v pytli. Panička mě po tmě při venčení nerada pouští navolno, obzvlášť tam, protože venčit chodíme po cestě podél lesíka, kde běhá stádečko srn a já je často navětřím a vběhnu do lesíka. I když se vždy velice rychle vrátím, tak to panička stejně nemá ráda, abych nekontrolovatelně pobíhal v lese. Ale páníček mě pustil a já zacítil čerstvou stopu a vběhl do lesa. Nepomohlo ani volání ani pískání. Panička šla s dětmi a Cherrynkou po cestě dál a stále pískala a páníček vyrazil za mnou do kopce, doufajíc, že mě někde nahoře uloví a... Ale já jsem nakonec sám přiběhl k paničce, která se už vracela na místo, odkud jsem utekl, kdybych se tam náhodou vrátil. Myslela si, že ten usměv na mé tváři znamená jak jsem spokojený, že jsem se tak proběhl. Ale já byl sťastný, že jsem je konečně našel. Na cvičáku se potom dozvěděli, že jsem běhal podél plotu a hledal je, zatímco oni hledali mě. Ještě, že panička nepřestávala pískat...
Obrazek
Obrazek
29. 11. se konala výroční členská schůze RKČR. Panička si domluvila odvoz do Velkého Meziříčí, aby o nic nepřišla. Schůze začala v 10.30 hod. a až na malou přestávku na oběd se do odpoledních hodin probíraly návrhy členů. Některé se odsouhlasily, některé ne a o některých nešlo ani hlasovat, protože byly nedomyšlené. Na závěr se vyhlašovaly výsledky soutěží o nejlepší pracovní a výstavní psy. Já jsem vyhrál
1. místo
v soutěži o nejlepšího mladého pracovního psa
a 5. místo v soutěži o nejlepšího dospělého výstavního psa.

Obrazek


6. 12. jsme obsadili 2. místo v IX. Mikulášském závodě KK Kyje.
Foto ZDE


Obrazek



23. a 29. 12.
jsme šli na dlouhou procházku s kamarádkou Sárou. Na konci procházky jsme si chtěli pohrát. Sára na honěnou, já bych radši na "tátu a mámu". Tak to bylo nakonec něco mezi. Foto ZDE


Obrazek




31. 12.
A máme za sebou docela úspěšný rok.
Ten poslední den nám slunce přálo a my jsme vyrazili na cvičák i s naší novou domácí kamarádkou Terinkou, aby nebyla smutná sama doma. Bezvadně jsme si to užili. Já s Terinkou jsme běhali za balonky a Cherrynka, která o takovou zábavu moc nestojí běhala jen tak a loudila pamlsky. Potkali jsme se tam s polobratrem Jerrym, se kterým se ale už "neka", takže mě panička na chvíli šoupla do kotce, aby ho jeho panička mohla "pomučit" s poslušností. A aby mi to nebylo líto, tak mě páníčci nechali skákat s aportem přes metrovku a fotili mě u to. Však se ZDE podívejte. Kolem šesté odpoledne, když už všude v okolí bouchaly petardy mě páníčci vzali pro jistotu k sobě domu. Nechali mě tam až do jedné ráno, když už byl venku skoro klid. Aspoň jsem viděl stromeček a mohl se pořádně pomazlit s paničkou. Jen mi bylo strašné horko.

Ale to už jsme vlastně v novém roce.
Tak nashle v deníčku 2009!


Obrazek