Jdi na obsah Jdi na menu
 


ROTVAJLER (Rottweiler)
 
ZEMĚ PŮVODU: Německo

POUŽITÍ: společenský, služební a pracovní pes

KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2
Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.1
molosská plemena – dogovití psi
Se zkouškou z výkonu

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Rotvajler patří mezi nejstarší plemena psů. Jeho původ sahá až do doby antického Říma. Tehdy se používal jako pastevecký pes a na pohánění stád. Tito psi táhli římskými legiemi přes Alpy, chránili lidi a poháněli stáda. V oblasti kolem Rottweilu se tito psi setkali s místními psy a jejich krev se smísila. Hlavním úkolem rotvajlerů bylo nyní pohánění a střežení velkých stád dobytka a obrana pána a jeho majetku. Toto plemeno dostalo svůj název podle starého říšského města Rottweilu: rottweiler. Rotvajler se stal také psem řezníků. Řezníci chovali tento ráz psů jen na výkon a pro své účely. Tak během let vznikl vynikající strážní pes a pes pro pohánění stád, který se využíval také jako tažný pes. Když na počátku 20. století hledala policie vhodná plemena psů pro své účely, zkoušela také rotvajlery. Velmi rychle se ukázalo, že rotvajler je velmi vhodný také pro policejní účely. Proto byl v roce 1910 oficiálně uznán jako policejní plemeno. Chovatelé rotvajlerů usilují o psa překypujícího silou, černého s červenohnědými jasně ohraničenými odznaky, který přes svoji celkovou mohutnost nepostrádá ušlechtilosti a je mimořádně vhodný jako společenský, služební a pracovní pes.

CELKOVÝ VZHLED PSA: Rotvajler je středně velký až velký robustní pes, není těžkopádný, ani lehký, není vysokonohý, ani chrtovitý. Jeho souměrná postava je robustní a podsaditá, ukazuje na velkou sílu, obratnost a vytrvalost.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka trupu měřená od vrcholu hrudní kosti až k výběžku sedací kosti by měla přesahovat kohoutkovou výšku nejvýš o 15%.


CHOVÁNÍ A CHARAKTER (POVAHA):
Je přátelský a klidný, v zásadě vlídný, miluje děti. Je velmi oddaný, poslušný, ovladatelný, rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velkou pozorností.


HLAVA:

MOZKOVNA:
Lebka: Středně dlouhá, mezi ušima široká, profil čela při pohledu ze strany je mírně klenutý. Týlní hrbol je dobře vyznačený, aniž by silně vystupoval.
Stop: Čelní sklon je výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY:
Nosní houba: Čenich je dobře vyvinutý, spíše širší než kulatý, s přiměřeně velkými nosními otvory, vždy černé barvy.
Tlama: V poměru k mozkovně nemá působit ani krátkým, ani dlouhým dojmem. Hřbet nosu rovný, široký v nasazení a mírně se zužuje k čenichu.
Pysky: Černé, pevně přiléhající, koutky pysků uzavřené, dásně co nejtmavší.
Čelisti / zuby: Silná, široká horní i dolní čelist. Zuby silné a úplný chrup (42 zubů); horní řezáky přesahují dolní řezáky a tvoří nůžkový skus.
Líce: Jařmová kost výrazná.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, temně hnědé barvy; víčka dobře přiléhající.
Uši: Středně velké, visící, trojúhelníkového tvaru; daleko od sebe postavené a vysoko nasazené. Uši jsou otočené dopředu a přiléhající a zdánlivě rozšiřující temeno.

KRK:

Silný, přiměřeně dlouhý, dobře osvalený, s lehce klenutou šíjí, suchý, bez laloků a volné kůže na hrdle.

TRUP:
Hřbet: Rovný, silný, pevný.
Bedra: Krátká, silná a hluboká.
Záď: Široká, středně dlouhá, lehce zaoblená, není rovná, ani strmě spáditá.
Hruď: Prostorná, široká a hluboká (zhruba 50% kohoutkové výšky), s dobře vyvinutým předhrudím a dobře klenutými žebry.
Břicho: Nevtažené slabiny.
Ocas: Ponechán v přirozené podobě, nesen vodorovně v prodloužení hřbetu; v klidu také visící.

HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a nejsou úzce postavené. Předloktí je při pohledu ze strany rovné. Lopatka svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 45 stupňů.
Lopatky: Dobře uložené.
Nadloktí: Dobře přiléhající k trupu.
Předloktí: Silně vyvinuté a osvalené.
Přední nadprstí: Lehce pérující, silné, nikoli strmé.
Tlapy hrudních končetin: Kulaté; prsty dobře uzavřené a klenuté. Polštářky tvrdé, drápy krátké, černé a silné.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, nejsou úzce postavené. V nenuceném postoji svírá stehno s kostí pánevní, stehno s bércem a bérce s nártem tupý úhel.
Stehno: Středně dlouhé, široké a silně osvalené.
Bérce: Dlouhé, silné a mohutně osvalené, šlachovité.
Hlezno: Silné, dobře zaúhlené a není strmé.
Tlapy pánevních končetin: Poněkud delší než přední tlapy; prsty silné, stejně dobře uzavřené a klenuté.

POHYB:
Rotvajler je klusák. Hřbet zůstává během pohybu pevný a relativně v klidu. Průběh pohybu je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, krok je prostorný.

KŮŽE:
Kůže je všude na hlavě napjatá; je-li silně vzbuzena pozornost psa, může tvořit lehké vrásky na čele.

SRST:
Skládá se s krycí srsti a podsady = patrová srst. Krycí srst je středně dlouhá, drsná, hustá a pevně přiléhající. Podsada nesmí přerůstat krycí srst. Na pánevních končetinách je osrstění poněkud delší.

BARVA:

Černá s dobře ohraničenými znaky (pálením), syté červenohnědé barvy na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi a končetinách, stejně jako nad očima a pod kořenem ocasu.

VELIKOST A HMOTNOST:
Kohoutková výška: u psů 61 až 68 cm.
61 až 62 = malí
63 až 64 = střední
65 až 66 = velcí (správná výška)
67 až 68 = zvlášť velcí
Hmotnost: zhruba 50 kg

Kohoutková výška: u fen 56 až 63 cm
56 až 57 = malé
58 až 59 = střední
60 až 61 = velké (správná výška)
62 až 63 = zvlášť velké
Hmotnost: zhruba 42 kg

VADY:

Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Celkový vzhled: Lehký, chrtovitý, vysokonohý celkový vzhled, slabé kosti a slabé osvalení.
Hlava: Jako u loveckého psa, úzká, lehká, příliš krátká, dlouhá, těžká hlava; plochá partie čela (chybějící nebo příliš malý stop).
Tlama: Dlouhá nebo špičatá; rozštěpený nos, prohnutý (konkávní) nebo vyklenutý (konvexní), spadající (orlí) hřbet nosu; světlý nebo skvrnitý čenich.
Pysky: Otevřené, růžové nebo skvrnité. Otevřené (povolené) koutky.
Čelisti: Úzká spodní čelist.
Skus: Klešťový skus.
Líce: Silně vystupující.
Oči: Světlé, hluboko ležící, vypouklé, nebo kulaté, nepřiléhající víčka.
Uši: Příliš nízko nasazené, těžké, dlouhé, schlíplé, dozadu sklopené, stejně jako odstávající nebo nestejně nesené uši.
Krk: Příliš dlouhý, tenký, slabě osvalený, lalok nebo příliš volné kůže na krku.
Trup: Příliš dlouhý, příliš krátký, úzký.
Hřbet: Příliš dlouhý, slabý, prohnutý, kapří.
Záď: Spadající záď, příliš krátká, příliš rovná nebo příliš dlouhá.
Hrudník: Plochý hrudní koš, sudovitý, úzký a mělký hrudník.
Ocas: Příliš vysoko nebo příliš nízko nasazený.
Hrudní končetiny: Úzce postavené nebo křivé, strmé lopatky; chybějící nebo nedostatečné připojení v lokti; příliš dlouhé, krátké nebo strmé nadloktí; měkké nebo strmé nadprstí; rozevřené tlapy; příliš ploché nebo příliš klenuté prsty; zakrnělé prsty; světlé drápy.
Pánevní končetiny: Nedostatečně osvalené, úzce postavená hlezna, kravský, nebo sudovitý postoj; přeúhlené nebo málo zaúhlené klouby; paspárky.
Kůže: Vrásky na hlavě.
Vlastnosti srsti: Měkká, příliš krátká, nebo příliš dlouhá srst, vlnitá srst, chybějící podsada.
Barva: Špatné zbarvení, nezřetelně ohraničené a příliš rozšířené znaky.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
Celkový vzhled: opačný pohlavní výraz (typ feny u psa a naopak).
Chrup: Předkus, podkus, zkřížený skus; psi s chybějícími řezáky, špičáky, premoláry nebo moláry.
Oči: Entropium, ektropium, žluté a různobarevné oči
Chování: Bázlivá, plachá, zbabělá, bojící se výstřelu, zlostná, přehnaně nedůvěřivá, nervózní zvířata.
Ocas: zalomený, zatočený, nesený silně ke straně, nebo ke hřbetní linii.
Osrstění: Vyloženě dlouhosrstá nebo zvířata se zvlněnou srstí.
Barva srsti: Psi s barvou neodpovídající standardu rotvajlera – černá s hnědými znaky; bílé skvrny.
Chování: bojácná, plachá, zbabělá povaha, bojácnost při výstřelu, zlomyslná, přehnaně nedůvěřivá a nervózní zvířata.
Pozn.: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.
Obrazek

Kód povahy
1  povahově slabý, převládá útlum, nesnadno přizpůsobivý, zcela bázlivý, pomalý, bojí se střelby
2  převládají procesy útlumu, nedůvěřivý, nejistý, málo aktivní, lekavý, pasivní obranná reakce s náznaky útočnosti (zezadu), výrazně citlivý na cizí zvuky
3 převládají procesy podráždění, nevyrovnaný, dráždivý, nedůvěřivý, nervózní, prudké reakce, místy agresivní, převládá pasivně obranná reakce
4 silné procesy podráždění a útlumu, převládá podráždění, ostražitý, méně sebevědomý, nedůvěřivý, výrazně temperamentní, hůře ovladatelný, aktivní obranná reakce
5 vzruch a útlum v rovnováze, výborná pohyblivost nervových procesů, dobře přechází z podráždění do klidu, sebevědomý, omezená nedůvěřivost, dobře ovladatelný, středně temperamentní, pozorný, tvrdý, aktivní obranná reakce
6 dobře vzrušivý, dobře pohyblivé nervové procesy, sebevědomý, důvěřivý, klidný, aktivní obranná reakce
7 nízká pohyblivost nervových procesů, důvěřivý, sebevědomý, nadměrně klidný, obtížně vydrážditelný, omezená aktivní až pasivní obranná reakce
8 zpomalený průběh nervových procesů, důvěřivý, na pomocníka reaguje pomalu, nízká aktivita, neútočí
9 pomalý průběh nervových procesů, důvěřivý, apatický, omezená aktivita, na pomocníka nereaguje, nebojovný


Bonitační tabulka
http://www.rkcr.cz/chov/bon_tab.htm


Rotvajler (Rottweiler)

Rotvajler je klidný, vyrovnaný pes. Vyznačuje se oddaností, odvahou a odolností.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Rottweiler
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu ve 20. letech 19.století. Název dostalo podle města Rottweiler, střediska obchodu s dobytkem na jihu země. Zprvu byl rotvajler používán k lovu černé zvěře, později jako pastevecký pes k doprovázení stád a jejich nočnímu hlídání. Rotvajleři byli známi jako psi řezníků: zapřažení do vozíku převáželi maso, pomáhali hnát dobytek na trh a potom ochraňovali svého zbohatlého pána. V současnosti je rotvajler užíván jako spolehlivý služební pes a hlídač a populární je i na výstavách. V USA bylo plemeno uznáno v roce 1935, ve Velké Británii se objevilo r. 1936.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů skupiny dogovitých.
Mohutný, masívní pes s vyvinutou, objemnou muskulaturou, hrubé, silné konstituce. Hlava má širokou mozkovnu a výrazný stop. Uši jsou nevelké, převislé, tvaru trojúhelníku. Krk široký, s klenutou šíjí a přiměřěně vyvinutým zátylkem. Hrudník je hluboký, široký, okrouhlý. Záď krátká a široká. Končetiny rovné, přední daleko od sebe. Ocas je krátký, vysoko nasazený.
VÝŠKA:
Kohoutková výška
psa je 61 – 68 cm (61-62 cm málé, 63-64 cm střední, 65-66 cm velké (optimální výška), 67-68 cm velmi velké),
psa je 56 – 63 cm (56-57 cm málé, 58-69 cm střední, 60-61 cm velké (optimální výška), 62-63 cm velmi velké).
VÁHA:
Průměrná váha
psů 50 kg,
fen 42 kg.
SRST:
Srst krátká, rovná, na pohmat hrubá. Zbarvení: černé se světle až tmavočerveně hnědým pálením. Přednost je dávána co nejtmavšímu a nejsytějšímu pálení.
CHARAKTER:
Rotvajler je klidný, vyrovnaný pes. Vyznačuje se oddaností, odvahou a odolností. Při dobrém vedení se lehce podrobuje výcviku.
PÉČE:
Nezbytně potřebuje každodenní fyzickou zátěž.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
RTW
ČÍSLO STANDARTU:
147 / 16.01.1996 (Německo)

Historie vzniku plemene...

Rotvajler je plemeno s velmi vysokým intelektem. Je schopen přijímat úkoly mnoha různorodých směrů – od specializované činnosti u policie a u armády, přes výstavy, až ke sportovním závodům.
Jsou dokonalí také jako domácí mazlíčci. Jsou miláčky celé rodiny, což je nejspíše jejich hlavním posláním.
Judy and Larry Oldsen

Předpokládá se, že počátek plemene je kdesi u pradávných pastýřských psů, kteří byli známí již v antických dobách. Současní kynologové se domnívají, že přímými předky tohoto „antického psa“ byli Tibetská doga nebo Tibetský mastif; jisté však je, že byl černé barvy a podobal se Newfoundlandovi. Výšku v kohoutku měl 90 centimetrů a vážil 75 kilogramů. Zvláštním specifikem tohoto antického psa byla masivní kostra a pevně vyvinuté svalstvo. Měl specifický tvar hlavy s dobře zřetelným přechodem od čela k čumáku. Jedinečné postavení ramen vzhledem k hrudní části, což bylo dobře zřetelné již z postavení předních tlap, mu umožňovalo dobře hýbat lokty. Toto zvláštní postavení tlap u před ostatními psy poskytovalo výhodu především v běhu a v soubojích s člověkem.
Je známo, že tito „staro-antičntí psi“ se do Říma dostali již v roce 79 př. Kr., a to společně s legiemi Claudia Augusta. Jak z dějin dobře víme, Řím během celých svých dobyvatelských dějin často válčil a potřeboval tedy pro své legie obrovské zásoby jídla a čerstvého masa. Za legiemi tedy vždy pochodovala obrovská stáda skotu. Z důvodu hlídání, dozoru i doprovodu těchto nepřehledných stád bylo těchto antických předků Rotvajlera velice zapotřebí. Jak legie postupovaly a válčily, zásoby živého masa se pochopitelně tenčily. A počet doprovodných psů se také zmenšoval. Římané je nezabíjeli, ale ponechávali je místním obyvatelům. Antická doba slávy legií trvala po celá staletí a předek Rotvajlera se tak rozšířil po celé Evropě. V jižním Německu tak vzniklo nové plemeno psů, které se nazývalo Římský pes. Rotvajler dostal svůj název po malém městečku, které bylo ve středověku jedním z hlavních obchodních center v Evropě, a které se v té době nazývalo Rotvajl-am-Neccar. Bylo zároveň hlavním místem obchodu s chlebem a skotem. Podle jedné z legend toto městečko za svůj název vděčí místní červené dlažbě (rote wil), kterou se v té době zdobily Římské paláce. Právě zde došlo k počátku šlechtění těchto psů, který byl určen především k doprovodu, ochraně a hlídání skotu, ale také ke hlídání obchodů, v nichž se prodávalo maso.

V této době existovaly 2 druhy Rotvajlerů:
1.) větší a těžší, kteří se využívali jako tažní psi a také především k ochraně domů. Nehodili se však pro pastvu skotu, nezvládali dlouhé a těžké cesty a navíc byli agresivní a skot často smrtelně pokousali,
2.) menší druh byl vytrvalejší a chytřejší. Hodili se více jako pastýřští psi.

Jedna dávná legenda nám praví, že řezníci, kteří mířili výjimečně dobrý obchod a vysokou tržbu do hospody náležitě oslavit a zapít, dávali svým Rotvajlerům na krk měšce s vydělanými penězi, aby jich tolik neutratili. Reputace Rotvajlera byla natolik strašidelná, že se nikdo neodvážil jim tyto měšce vzít.

Jeden za znalců tohoto plemene, Hans Corn, napsal: „V údolí Rýna se vyvinulo zvláštní plemeno psů, které je možné popsat jako šťastný výsledek křížení nejlepších vlastností nejen římských válečných psů, ale také domácích pastýřských psů - anglických a dánských buldoků.“ V jiném Německém městečku, Rottenburgu, se až do dnešní doby zachoval znak se zobrazením býka a památného Rotvajlera. Rotvajler díky svým vynikajícím vlastnostem obdržel v roce 1910 úřední uznání od Prvního německého svazu policejních psů. Po dlouhou dobu nebyl Rotvajler za hranicemi Německa znám. Ve 30. letech 20. století byů přivezen také do Švýcarska, Rakouska a Ameriky.

S vývojem automobilové a železniční dopravy a s nástupem přepravy skotu, odpadla nutnost jejich doprovodu i dozoru během přemísťování a v důsledku toho plemeno Rotvajlerů téměř vymizelo.
Když chtěli v Německu obnovit chov tohoto plemene, našlo se v celém státě pouze pár jedinců.

Popularitu tohoto plemene velice ovlivnil fakt, že v roce 1901 v Hamburgu jeden četník s pomocí svého Rotvajlera uklidnil dav opilých námořníků. Musíme ještě zmínit, že Rotvajler téměř necítí bolest.
První Rotvajleři zabarvení těch současných ještě neměli. V prvním standardu, který byl zapsán v roce 1901, byly zmíněny jeho černé pruhy na šedém pozadí s žlutými skvrnami, měl zrzavý čumák s úplně černým nosem. Byly povolené malé bílé skvrny na tlapách a hrudi, které se u nich v té době velice často objevovaly. Od roku 1923 se na výstavách demonstrovali pouze ti Rotvajleři, kteří měli černo-hnědou barvu a krátkou srst.

Článek Rotvajler poskytl www.CELYSVET.cz. Více článků ZDE >

Foto k článku: Rotvajler >